Můj příběh aneb jak jsem se dostala ke krocení angličtiny
Už více než devět let svá rána běžně začínám slovy "Morning, love!". Můj muž je totiž Angličan z britského Chesteru.
Za poslechu BBC Radio 4 popíjíme tradiční černý čaj s mlékem a povídáme si. Anglicky.
Cestou do práce si čtu knížku v anglickém originále nebo poslouchám písničky se skvělými anglickými texty.
Jako učitelka AJ na základní škole se pak v hodinách snažím svým drahouškům osvětlit záludnosti mé milované gramatiky a mimo jiné jim ukázat, k čemu všemu jim může být jednou angličtina dobrá.
Ve volném čase pak sleduju anglické televizní pořady, seriály a filmy - bez dabingu či titulků.
Angličtina mi změnila život!
Angličtině vděčím za mnohé ve svém životě
Dala mi totiž hrozně moc. Otevřela mi obzory. Otevřela mi svět. A otevřela i mě samotnou světu.
Změnila mě k lepšímu. Díky ní už nejsem tak strašně uťáplá, našla jsem pevnou půdu pod nohama. Zvýšila mi sebevědomí. Pomohla mi vystoupit z komfortní zóny a překonat samu sebe, například při cestování o samotě.
Přivedla mi do cesty zajímavé lidi, nové náhledy na svět, nevšední zážitky a pracovní příležitosti. Navštívila jsem místa, o nichž jsem jen snila. Poznala jsem do hloubky jinou kulturu. Potkala jsem životního partnera a získala skvělou rodinu.
Ale moje cesta za angličtinou nebyla úplně jednoduchá...
Jako dítě jsem se angličtinu učila od třetí třídy a ohromně mě bavila. Jenže po přechodu na osmiletý gympl, kdy jsem byla dána do pokročilé skupiny, jako by mi někdo v hlavě vymetl. Nerozuměla jsem. Nebyla jsem schopná vytvořit jedinou větu. V hodinách jsem se cítila trapně a především hloupě. Úplně jsem ztratila chuť se jazyk učit a měla dojem, že už to nikdy nedoženu.
Angličtina se pro mě stala strašákem.
Doma jsme tehdy s rodiči koumali, co dál. Peníze na doučování jsme neměli. Byl mi tedy zařízen přechod do tzv. slabší skupinky. Ač to byl dobrý tah, stále si pamatuju ten ponižující pocit, že jsem oficiálně „ta slabší“. Zakotvil se ve mně a hodně dlouho mi otravoval život. Občas s ním v různých životních oblastech zápasím dodnes, ale naštěstí už ne v takovém rozsahu jako kdysi.
Jak mi pomohlo začít znovu od píky?
Přechodem mezi „slabší“ žáky sice utrpělo mé ego, ale podařilo se mi znovu se chytit. Naučila jsem se znovu základy, vybudovávala jsem si slovní zásobu. Naše učitelka nám vše řádně a do detailu vysvětlila. Tehdy jsem pochopila, že angličtina má jakýsi systém.
Dnes už chápu, jak moc pro mě znamenalo mít možnost projít si gramatiku opravdu od začátku, pěkně krok za krokem. Moje hlava evidentně potřebovala oporu pro učení v jasném, systematickém výkladu a neustálém opakování a procvičování.
Ale pořád jsem pochybovala o vlastních schopnostech...
A to i několika letech, kdy už jsem dávno studovala angličtinu na univerzitě v oboru učitelství! Svým znalostem jsem však nikdy nedůvěřovala a vždycky jsem v jazyce hleděla spíše na své nedostatky než na to, kolik toho umím.
V praxi jsem si navíc do té doby nikdy pořádně neověřila, jak na tom jsem. Jako rodilá ostravačka jsem cizinců do té doby mnoho nepotkala.
Do zahraničí jsem se tenkrát podívala jen jedinkrát. Tehdy jsem se se strachem vyhýbala kontaktu s místními, a když už na komunikaci došlo, nervózně připravovala svých pár větiček, abych je následně zbabrala a cítila se ve výsledku úplně neschopná.
V posledním ročníku univerzity se ve mně ale něco zlomilo
Možná mnou cloumaly obavy z toho, jak zvládnu se svou hroznou angličtinou státnice na konci studia, když jsem nikdy anglicky pořádně nemluvila? Nebo možná chuť konečně zažít něco velkého? Nevím. Ale nakonec jsem se v náhlém popudu "hecla" a přihlásila se na studijní pobyt v Irsku přes projekt Erasmus.
Vyšlo to a já jsem tak měla od ledna do května 2010 strávit jeden semestr v irském městě Limerick, což bylo skvělé, protože jsem dlouhé roky tančila a učila irské tance. Celý školní rok před odjezdem jsem z toho pak ale byla značně nervózní.
Ptala jsem se sama sebe, jak to tam přežiju.
Tou dobou jsem na internetu potkala navíc svého budoucího manžela – Angličana z Chesteru. Psali jsme si nejdřív jen na Facebooku, což pro mě nebyl takový problém, protože jsem měla dost času si v hlavě sesumírovat odpovědi.
Pak ale navrhnul telefonní hovory přes Skype. S malou dušičkou jsem po čase souhlasila, ale v průběhu každého hovoru mi opět našeptávalo mé nízké sebevědomí: Jsi úplně neschopná! To je ostuda! Ty chyby! Nemáš ani dobrou slovní zásobu, mluvíš jako hotentot... A ten přízvuk!
Ale vida! Irsko jsem úspěšně zvládla!
A co na tu mou hroznou, nedokonalou angličtinu říkal můj Angličan?
Tomu žádný z mých jazykových nedostatků nevadil!
Naopak mi neustále a upřímně opakoval, jak je to super, že umím mluvit cizí řečí! Že on by to nezvládl!
Možná se jednalo jen o jeho "balící techniku", ale krásně se to poslouchalo a moje sebevědomí v angličtině hezky rostlo. Od té doby ho přibývá každým dnem, protože díky svému muži žiju "anglicky" v podstatě non-stop. Strávili jsme poté spolu dva roky v Anglii a stále tam pravidelně na prázdniny jezdíme za rodinou a prací. A je super, když mi najednou lidi říkají, že zapomínají, že angličtina není můj rodný jazyk.
Dnes už chápu, že angličtinu jsem se neučila pro jedničky na vysvědčení, ale pro sebe a pro svůj život!
Stáhněte si e-book zdarma
Mnoho lidí stále zápolí s problémy, které trápily i mě
Spousta dětí ve školách nestíhá tempo výuky nebo v hodinách nerozumí a stydí se učitele zeptat, protože by se ztrapnili. Gramatiku pak vidí jako nezkrotnou změť pouček, co nedává smysl. Ne všichni rodiče pak mají čas dětem gramatiku vysvětlit. A hlavně – ne všichni angličtinou vládnou.
Dospělí studenti si zase často smutně stýskají, že jim kdysi v gramatice "ujel vlak". Zmiňují i svou marnou snahu o samostudium z učebnic, jejichž výklad se jim ale nikdy nepodařilo rozklíčovat. Povídají o svých mindrácích, o paralyzujícím strachu a stresu z toho, že při komunikaci udělají chybu a budou za hlupáky.
Stejné potíže se opakují dokola - frustrace, stud, strach. Nenávist gramatiky.
To vše je hrozně brzdí v rozletu - jako kdysi mě.
Proto jsem se rozhodla založit tyto stránky a pomoci co nejvíce lidem!
Pomáhám jak dětem, tak jejich rodičům a dalším "dospělákům" pochopit a zkrotit gramatiku.
Povzbuzuju je a zbavuju studu z používání angličtiny.
Protože já už jsem si tím prošla a vím, jaké to je nerozumět něčemu nebo se necítit dost dobrá.
Angličtiny už se nebojím. Miluju ji a její gramatiku. A těší mě předávat tuto svou vášeň dál!
JSEM PŘESVĚDČENÁ, ŽE NAŠE SCHOPNOST DOROZUMĚT SE ANGLICKY SPOČÍVÁ HLUBOKO V NÁS, V NAŠÍ MYSLI.
Mým cílem je dovést lidi k víře v sebe sama, k tomu, aby překonali vnitřní strach. Aby sami sobě dovolili jazyk používat.
Aby neviděli gramatiku jako sedmihlavou saň, ale jako parťáka, který jim pomáhá v komunikaci.
A tak....
Pomáhám lidem jasně, srozumitelně a lidsky rozklíčovat ty zdánlivě nicneříkající gramatické poučky a tabulky.
Vedu je k tomu, aby našli důležitou sebedůvěru, a mohli si s klidem a beze studu užívat, co vše život s angličtinou nabízí.
Protože s angličtinou je život opravdu mnohem bohatší.
A takový by ho měli zakusit všichni!