Vzkaz mým žákům – po roce

To jsem si tak psala krátkou zpětnou vazbu žákům jedné třídy a vzešel z toho pomalu román. Pak mi došlo, že bych chtěla něco obdobného poslat i svým ostatním třídám, protože si to taky zaslouží. A potom mi secvaklo, že podobný (trochu patetický) výlev jsem vyplodila už před rokem v podobě zápisu na blog, takže proč to nezopakovat? Tady to je.

Milí žáci,

ráda bych Vám dala celkovou zpětnou vazbu za uplynulý rok výuky AJ v době korony.

Tyhle podmínky, v nichž jsme se všichni ocitli a v nichž žijeme s různými přestávkami už přes rok, nejsou ani v nejmenším jednoduché a počátek dálkové výuky nás rozhodil všechny – a každý se s tím musíme srovnat tak nějak po svém.

Pro vás všechny to musí být o to náročnější, protože vás ta první vlna zastihla povětšinou relativně bezstarostné. Do té doby jste si asi mnozí neuvědomovali, jak moc o vás bylo pečováno a jak moc práce spolu v hodinách ve škole vlastně zvládáme. (Vzpomínáte na hlášky, že ve škole byla nuda a se nic nedělo?)

Najednou jste byli vrženi do světa, kde nic nebylo jako dřív, kdy nikdo nevěděl, co bude dál. Svět plný zmatku a nejistot. Muselo to být, a nejspíše to i stále je, dost psychicky náročné. Každý z vás se toho zhostil od počátku jinak, a dnes již máte svůj vlastní systém, kterým tuhle situaci zvládáte (či aspoň přežíváte).

Za poslední rok se toho ale událo hodně a můžu vám říct z mého úhlu pohledu, že od prvního lockdownu se nejen ve světě, ale i ve vás samých udály ohromné změny – takové, které se těžko dávají do známek či závěrečné klasifikace. A přesto si myslím, že si zasloužíte vědět, že si toho někdo všiml.

Vyrostli jste, moji milí, vyspěli jste a jste o mnoho moudřejší a samostatnější – možná ne docela, ale přesto! Do dospělosti vám sice chybí oficiálně jěště pár let, ale vy jste za posledních x měsíců ukázali, že věk je hodně relativní pojem a dospívání závisí na mnoha jiných okolnostech.

Vím, že někteří mají v cestě za svými cíli více překážek, než druzí, a udržovat se ve školním běhu takhle na dálku je pro ně větší výzva než pro ostatní. Vím, že někteří z vás to doma nemají nejjednodušší, musejí se starat o sourozence a domácnost a při tom všem ale stále zvládají pracovat do školy. Jste úžasní.

Chápu, že pro některé je ohromnou výzvou udržet v tomhle režimu pozornost, chuť pracovat a mít motivaci. Jiným zase nepřeje finanční či technické zázemí. Někdo z vás se facká se sourozenci v přímém přenosu online hodin, jiný se nemůže na práci soustředit, protože se ještě ani neprobudil. Dalším do toho vrtají sousedi. DPD neustále ruší svými balíky a o štěkajících psech ani nemluvím. (Jo a kočičí zadky zblízka na kameře taky ani nezmiňuju.) Prostě podmínky k výuce jako víno. A přesto jste úžasní, protože pracujete. Každý po svém, ve svém stylu, ve svém tempu. OK, tak většina z vás. 🙂

Jen těžko se mi představuje, jaké by to pro mě bylo být ve vaší kůži. Jak bych ve vašem věku reagovala a fungovala v téhle situaci já sama. Vězte, že ode mě získáváte řád zlaté anglické vlajky za statečnost. Vím, nic si za něj nekoupíte, ale třeba vás potěší 🙂

Chci vám všem touto cestou vyjádřit svůj dík a obdiv.

Za to, jak v posledních měsících stále neúnavně makáte a neustáváte a nevzdáváte se. Jak moc si vážím vaší neutuchající práce, toho, že jste ještě nevypustili duši a schováváte si jí kousek i pro hodiny angličtiny a jste v ní aktivní a zachováváte si humor.

Jsem vděčná za tu pohodovou atmosféru, kerou v hodinách s vámi všemi vnímám. Pochopili jste už, že jste to vy, žáci, kdo svou aktivitou dokáží rozhýbat hodinu, a že když tomu dáváte tu energii i vy, ne jen já, pak mohou být školní hodiny radost? Kolikrát pak člověk ani neví, že se při té vší energii stihl něco nenápadně naučit! Tohle učitel sám nezmůže – na tohle sami prostě nestačíme. Udržujte si proto tu skvělou atmosféru k práci v hodinách dál, všechno pak jde mnohem lépe.

Dále je ohromující, jak se vyvinula vaše komunikace se mnou jako vyučujícím. Z vašich zpráv z vás mnohdy čiší zodpovědnost za vlastní práci a život, kterou by vám mohl leckterý starší žák (a kolikrát i dospělý člověk) závidět. Omlouvání se včas bez mé urgence, domlouvání termínů k dopsání si testů apod. – to vše je známkou vaší obří sebekázně, organizovanosti a samostatnosti. Tušíte vůbec, jak moc je tohle důležité pro život?? Ani nevíte, jak moc jste se posunuli!

Cítím radost, že se dokážete ozvat, když něčemu nerozumíte – je to častější, než v běžných hodinách. Dáváte mi totiž najevo, že rozumět chcete a že máte zájem pochopit danou věc. Zájem je totiž hrozně důležitý. Ukazuje, že se nevzdáváte. A taky, že přebíráte zodpovědnost za to, co si do života ponesete. A já mám z toho pak fajn pocit, že to co dělám, má smysl. A taky mi to dává zpětnou vazbu na to, co můžu příště udělat lépe, abych dotazům třeba i předešla.

Je taky skvělé, že se nebojíte vyjádřit svůj názor – před sebou navzájem i přede mnou – a jsem ráda, že se v hodinách cítíte natolik bezpečně, abyste svůj názor otevřeně řekli. A je opravdu báječné, že názory druhých dokážete vyslechnout a tolerovat. Tím dáváte prostor druhým a ukazujete, že ctíte jejich právo na vyjádření se. A jak moc vyspělé nyní bývají vaše názory, když mě v hodině dovedou dovést k slzám dojetí!

Za parádní považuju, jak moc jste se posunuli ve spolupráci – byť někdy je to spolčení se proti systému na to, jak to všechno trochu občůrat 😀 I to je koneckonců známkou týmového ducha 😀 Jen to prosím nedělejte při mých hodinách, ok? Není to zapotřebí.

Úžasně jste se zlepšili v oblasti užívání ICT a rozšířily se vám obzory a rozsah vaší kreativity. Někteří z vás se v AJ nelekají tvorby videí, práce s powerpointem je normou a dozvěděli jste se toho spoustu o mnoha různých dalších technických fintičkách. Posíláte mi hlasové zprávy jako profíci. Z tohohle všeho budete jednou nesmírně těžit!

Taky je moc fajn, že se nelekáte chyb při mluvení a jdete do konverzace naplno – jen tak se můžete zlepšit a dorozumět, jen tak z těch hodin něco vytěžíte. Neučíte se pro mě, ani rodiče, budoucí školu – ale pro sebe, abyste vešli do života s co největším arzenálem zbraní v podobě znalostí, vědomostí, zkušeností, dovedností a taky i čistě lidských charakterových kvalit.

Jsem z vás úžasu, protože dokážete vést poslední dobou mnohem hlubší diskuze, jste schopni přijímat i dávat mnohem konstruktivnější kritiku, a taky se vám obecně zlepšila schopnost hodnotit sám sebe.

A ještě víc jsem nadšená, že mně jako učiteli dokážete dát také zpětnou vazbu – že cítíte podporující prostředí natolik, že se nebojíte ozvat se, když vymyslím úplnou blbost. Je fascinující, že já mohu mít ve vás své učitele.

Je to báječná proměna.

Pravda, ne u všech, ale věřím, že každý pro to má své důvody a nese si svou zodpovědnost za vlastní činy.

Na čem tedy můžete ještě zapracovat?

Myslím, že na své občas přílišné sebekritice, která vás sice táhne dopředu, ale hrozí vám taky tím, že ve vás uhasí radost z práce.

Nelekejte se svých chyb v testech, či vašich občasných špatných známek – bohužel nemohu mluvit za ostatní učitele na světě, ale v mých hodinách známky z testů a zkoušení nejsou jedinou náplní hodnocení a rozhodně o vás jako o lidech nic nevypovídají. Jste mnohem víc, než známky.

(Já třeba v celkovém hodnocení koukám na každého z vás zvlášť a hodnotím vás za to, co umíte, jak moc energie tomu dáváte a jak moc jste se posunuli od posledně. Nesrovnávám vás s ostatními, ale jen s vaším minulým já. A nikdy, nikdy neřeknu, že jste hloupí!)

Tak.
Tady to máte.
Jsem nesmírně ráda, že mám tu čest vás učit a předávat vám znalosti a svou lásku k angličtině.

Pracujte na sobě dál a nepřestávejte být zvídaví. Obohatí to váš život nejen pro tyto dny, ale navždy 🙂

S úctou a vírou ve vás
Žaneta S.