CO MÁ SPOLEČNÉHO TANEC, ANGLIČTINA A KOUČINK?

Poprvé jsem se setkala s latinskoamerickými tanci na salsa party s otevřenou výukou. Po půlhodinové rychlolekci mě požádal o tanec sám lektor. Měla jsem za sebou pouhou půlhodinku nácviku, on roky praxe, které chtěl očividně všem ukázat. Nevěděla jsem, jak na něj reagovat, zmatkovala jsem a lítala vyděšeně jak hadr na holi.

Skončilo to tak, že při pokusu o záklon po otočce jsem mu v podstatě vypadla z rukou na zem – a dostala k tomu od něj nádherného zprda za to, že jsem ztuhlá a nenechám se vést. Od té doby jsem zanevřela na párový tanec a měla z něho hrůzu.

Po patnácti letech jsem si řekla, že to prolomím, a začala se učit bachatu. Chápete, jak těžce mimo moji komfortní zónu to bylo, že? Zvláště po tom debaklu se salsou?

Tanec v páru, kde už to není jen mojí kontrole a mojí píli! Kontakt se svým vzhledem v zrcadlovém sále. Potřeba najednou být tělo na tělo s cizím člověkem a vypadat u toho uvolněně a sebevědomě… Pokoušet se o svůdné pohyby, které si běžně dovolíme většinou naplno jen o samotě nebo se svou drahou polovičkou, ale takhle na veřejnosti, před lidmi…?

Takže mám fakt nejhlubší pochopení každého studenta a studentku angličtiny, pro které je výzva vlastně už jen to, že mi napsali o lekce…

Vím přesně, jak se cítí – i oni se chtějí tak plynule vyjádřit slovy, stejně jako já se snažím o ladný pohyb tělem při tanci. Vím, jaké to je cítit se jak slon v porcelánu, nedej bože mít k tomu mému snažení svědky v okolí, a co hůře – takové, kteří jsou obviously lepší než já

Vím, jak svazující je mít nízké sebevědomí, v tanci, v angličtině, v životě – mám s tím osobní zkušenost. Vím, jaké to je mít traumatizující zážitek spojený s věcí, kterou se chcete naučit, ale díky vzpomínce zaryté hluboko v podvědomí to jde mnohem mnohem hůř. I s tím mám osobní zkušenost.

Ale díky tomu taky vím, co mi na to zabírá nejvíc. DŮVĚRA A POCIT BEZPEČÍ.

Když se můžu uklidnit, protože vím, že jsem někde, kde mi nic nehrozí. Žádný výsměch, úšklebky, zvýšený hlas, trest. Že jsem v prostoru, kde můžu být sama sebou, pracovat a naprosto samozřejmě u toho dělat chyby a nebýt za ně peskovaná. Protože jen tak se můžu uvolnit, v klidu si nacvičit, co potřebuju, a postupně, se zvyšujícími se znalostmi a sebevědomím, dodávat všemu nakonec i tu šťávu, správný švih, ladnost i šmrnc.

Zkrátka a dobře, bez pocitu bezpečí to prostě drhne.

Navodit takovou atmosféru je zodpovědností lektora. A přesně toho si jsem plně vědoma od začátku své učitelské kariéry. Dělala jsem to jako lektorka irských tanců, a teď to praktukuju ve svých lekcích angličtiny, stejně jako při koučovacích sezeních.

BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ JE TOTIŽ ABSOLUTNÍM ZÁKLADEM MOJÍ PRÁCE, ať už koučuju, speakuju nebo obojí dohromady.

Podržím vás. Nenechám vás spadnout. Nebudu na vás křičet, nebudu vám nadávat za chyby ani za to, jací jste. Najdeme spolu cestu, která je pro vás nejlepší.

Takže, moji milí, pokud už fakt toužíte odstranit svůj strach z angličtiny a konečně zažít při speakování ten pocit radosti a svobody, ozvěte se mi. Moje bezpečná náruč na vás čeká