Obří snídaně je jednou z tradičních bašt, kterou si při návštěvě Británie či Irska nesmíte nechat ujít. Kdo ale ví, kdy se zase na do našich zemí zaslíbených budeme moct vydat? A tak mě napadlo sepsat pro vás článek, ve kterém bych si já trochu zavzpomínala a zavzdychala, no a zároveň vám v něm tenhle „dish“ pořádně představila.
Nejdřív se podívejme na samotné pojmenování snídaně. První zmatky, které je třeba objasnit, spočívají totiž právě v názvosloví. Na Britských ostrovech je k dostání hned několik Full Breakfasts a jejich název se odvozuje podle toho, ve které zemi se nacházíte.
Na zeleném ostrově budete muset požadovat Full Irish breakfast. Ve Skotsku vám naservírují Full Scottish breakfast a ve Walesu pro změnu Full Welsh breakfast. Osobně mám nejvíce zkušeností s Full English breakfast podávanou na území Anglie (ale měla jsem už i Irish variantu).
K tomuhle tématu mám pro vás důležitou radu: Budete-li si objednávat v hospodě, pro jistotu si dávejte pozor na to, co řeknete.
Objednat si například ve Skotsku či Irsku Full English by nemuselo mít úplně nejlepší účinek. Možná vám dneska už úplně o „hubu“ nepůjde, ale pořád lze tímto přebreptnutím některé místní patrioty silně urazit.
Co se týče složení snídaně, všechny mají v podstatě stejný základ: slaninu, párky, vejce a toast s máslem. Liší se pak dle místních preferencí až dalšími přílohami, případně úpravou všech ingrediencí.
V dnešní době už jsou receptury ale tak moc promíchané, že si to už v podstatě každé stravovací zařízení dělá tak trochu po svém, takže např. i když jste v Anglii, pak v každé hospodě dostanete Full English breakfast vždycky v trošku jiné podobě.
Na talíři se vám tak mohou objevit krom zmíněné slaniny, párků a vajec taky (roz)vařená či grilovaná rajčata, baked beans neboli fazole v rajčatové omáčce, houby grilované nebo smažené na oleji či bramborové placky zvané hash browns.
Zažili jsme i hranolky, a ač s tím osobní zkušenost nemám, moje tradiční britská kuchařka říká, že prý můžou být i brambory grilované. Občas se ještě může objevit i taková zajímavost jako bubble and squeak, což jsou v podstatě zeleninové placky většinou dělané ze zbytků včerejší večeře – konkrétně z bramborové kaše a vařené zeleniny.
Podle lokálních tradic dané země můžeme dostat ještě například speciální jitrnicový prejt jménem black pudding (k Irish, Welsh, Scottish breakfast – dle mé zkušenosti je nejméně běžný pro English breakfast). V Irsku prý dostanete taky white pudding (ekvivalent našeho jelita). Pro Wales je typický laverbread, což je v podstatě placka z mořských řas. Ke skotské snídani vám zase můžou dodat bramborové placky tatties (od slova potatoes) či tradiční haggis.
Ráda bych se ještě vrátila k těm základním potravinám, které jsou všem snídaním společné, a dodala k nim několik poznámek a zajímavostí.
Například samotná slanina může být uzená = smoked nebo neuzená = unsmoked a tepelně upravená na pánvi nebo na grilu. Záleží taky na tom, jak moc ji máte propečenou. Měkkoučká masitá, nebo naopak téměř na uhel? Já třeba miluju, když už je skoro uškvařená, ale je fakt, že to pak neoceňuju tu chuť masa, jako spíše křupavou texturu.
Vejce pak přicházejí ve variantě fried, poached nebo scrambled. Boiled eggs jsem k full breakfast zatím nikde nezaznamenala.
Párky se většinou opět smaží na pánvi nebo je máme grilované. Ale pozor, pojem párky (sausages) je taky potřeba nám Čechům jednou pro vždy objasnit. Většina z nás (včetně mě na začátku) si totiž pod slovem „sausage“ představí spíše naše běžné uzeniny, které baštíme s rohlíkama – těm se na ostrovech říká „hotdog sausages“.
V Británii a Irsku se ale párkem = sausage běžně rozumí tepelně neopracovaná grilovací klobáska – buď v tenké nebo hrubé variantě. (Rozhodně si tedy nemůžete vzít nožičku takového párku a sníst ji za studena, bez tepelné úpravy. Jedli byste syrové maso.)
Další nedílnou součástí snídaně je potom toast. Britové a Irové nejí český chleba, to už asi víte. Běžným pečivem je pro ně tousťák, který vyrábějí opět v desítkách různých variant. Chutná úplně jinak (rozuměj stokrát lépe) než to, co tady se v ČR běžně vydává za toastový chléb.
Najdete ho ve světlé podobě (white bread), ale i jako wholemeal (= brown) bread. V obchodech ho koupíte vcelku nebo krájený (na thin, medium nebo thick slices, dle vašich preferencí a velikostí otvorů vašeho toustovače). V restauraci se vás většinou ptají, jestli chcete white nebo brown bread.
Občas bude suchý a dostanete k němu kostku másla, nebo už vám ho tím máslem rovnou namažou, aby se na teplém toastu stihlo pěkně roztopit. Totiž, abyste rozuměli, toast k snídani musí být „buttered“ – tak chutná nejlíp. A máslo… no to je opět něco spešl.
V Británii je totiž normálně k dostání hlavně solené máslo = salted butter, jemně solené = lightly salted nebo obyčejné nesolené = unsalted. Třeba v naší anglické rodině používáme nesolené máslo jen málokdy. Kupujeme prostě salted butter. (A to i když si chcete dát na chleba butter and jam. Jo, já vím. Divné. Ale po chvilce si zvyknete.)
No a jsme skoro u konce, jen to všechno musíme něčím zapít. Celou snídani vždy zcela samozřejmě doplňuje tradiční čaj. Černý. S mlíkem. Cukr dle vaší chuti.
Ale ne teď. O čaji jednou napíšu spíš samostatný článek, na to tady teď není prostor. To je na knihu. Protože nevím jak v Irsku, ale ve Spojeném království jo je tak silné téma, že se o něm Britové dokážou bavit celé hodiny. Mají o čaji dokumenty. Nekecám. To prostě nelze zfouknout jen tak jedním odstavcem…
Zaprvé, před snídaní nic moc nejezte. Věřte mi. Je lepší si tuhle breakfast vychutnat nalačno. Víc se do vás vejde.
Zadruhé – načasování. Jako dobrý nápad by bylo dát si Full English (Welsh,…) spíše jako brunch – čili pozdní snídani, cca mezi 10-12 hodinou dopoledne.
Zaručuju vám, že po zbytek dne nebudete potřebovat nic dalšího k snědku. Je to ideální jídlo, když se například chystáte věnovat celý den procházkám po turistických památkách. Teda – pokud toho po té náloži samozřejmě budete schopni!