Takhle spokojená jsem byla před pár týdny, kdy jsem zdolala jednu výzvu, co mi přivezl kurýr.

V krabici se skrýval kokos!

Úkol zněl jasně – dostat se dovnitř kokosu, abych si mohla pochutnat na lahodné kokosové šťávě. No, řeknu vám, že ač to někomu může znít banálně, pro mě to byla challenge jako hrom.

Kdo mě znáte, je vám jasné, že  já, nože a celkově všechny fyzikální zákony nejsme tak úplně kamarádi. Proto jsem ke svému úkolu přistupovala nejen zodpovědně, ale především hodně obezřetně.

Naštěstí ve mně převládalo nadšení z výzvy a chuť ji zdolat.

A tak jsem se do toho pustila.

Jenže i přes mé pečlivé nastudování několika postupů a videonávodů se kokos nechtěl vzdát. Naopak byly chvíle, kdy jsem to s pocitem vlastní neschopnosti (ani blbej kokos nezvládnu rozbít!) chtěla vzdát spíš já. Zkoušela jsem všechno možné, ale kokos odolával.

Radost, zvídavost a entuziasmus postupně přecházely v rozladění a taky strach.

Bála jsem se, že se zraním. Nebo že něco rozflákám. (S mou historií nebyla totiž ani jedna z obav koneckonců úplně neopodstatněná…)

Ale po několika minutách úporné práce zvítězila moje síla. Nejen ta, co ukrývám ve svalech, ale hlavně síla duševní. Ta, díky které jsem to nevzdala, která mi řekla – ne, nikoho jiného k tomu nepotřebuješ, máš na to a dáš to! Pokračuj!

A jak to souvisí s naším tématem?

I angličtina je pro mnohé z nás výzvou. Máme chuť jí přijít na kloub, snažíme se, ale ne vždy se nám s ní daří fungovat. Motivuje nás naše nadšení, ale odrazují nás naše neúspěchy a obavy.

Angličtina je v podstatě jeden velký kokos!

Nevzdávejme to s ní, ať si pochutnáme na tom, co nám může nabídnout.