Ze spasitelky krotitelkou aneb Proč jsem se rozhodla psát blog?

Jak to všechno začalo?

Učím angličtinu na základní škole a na třídních schůzkách si mi jedna maminka povzdechla: „Ta moje holka by potřebovala, aby nad ní někdo stál i doma a dokola to s ní omílal a cvičil. Asi už máte plný diář, ale přece jenom – nedáváte náhodou ještě lekce bokem jako doučování?“ Nejde to, nezlobte se, i když bych ráda pomohla.

Střih k jiným schůzkám. „Když o tomu xxx pořád nerozumí. Svoje zápisky nechápe a vysvětlení v učebnici? To už vůbec. A já jí to prostě nemám jak vysvětlit, protože angličtinu už jsem dávno zapomněla.“ Když jsem zmínila jako možnost sehnat někoho na doučování, narazila jsem. Na doučování penízky v jejich domácnosti bohužel nezbývaly.

Podobných problémů slýchám fakt hodně.

K tomu všemu se ani v hodinách nemůžu věnovat plnou pozornost každému dítěti. Prostě to nejde, není to v lidských silách. Osobní přístup, který mnoho dětí potřebuje, lze tak v tuhle chvíli zajistit doučováním nebo „domoškolou“. Většinou se úkolu zhostí rodinní příslušníci, ale pokud se mezi nimi nevyskytuje aspoň trochu zdatný a trpělivý angličtinář, je potřeba sáhnout do kasičky a zaplatit si soukromého lektora. A to pro mnohé není levná věc.

Takže… Tohle všechno mi vrtá hlavou už nějakou dobu. Proč?

Protože zaprvé miluju angličtinu a hrozně mě baví ji učit. Za druhé mě vnitřně štve, když vidím, jak se s ní někdo trápí a já už nemám kapacitu na tu extra výpomoc – a přitom vím, že dotyčný opravdu potřebuje jen ten extra čas navíc. A za třetí – protože mi na těch mých drahoušcích ze školy (co mají tendenci občas měnit se na „drahoušky“) fakt záleží. A vůbec – mrzí mě, že nejen ty moje „bobánky“, ale celkově spoustu lidí něco konkrétního v angličtině trápí a brzdí v rozletu do světa.

Pokud si právě říkáte, že jsem šílená idealistka a navíc trpím tak trochu spasitelským komplexem, pak se přiznám bez mučení, že máte pravdu. Ano.

Chtěla bych pomáhat a měnit svět k lepšímu. Cítím to jako své poslání.

Nevidím svět úplně sluníčkově, ale pomáhám, kde můžu. Snažím se přemýšlet nad svými činy, být milá a celkově předávat pozitivní energii dál.

V angličtině konkrétně cítím potřebu pomoci nejradši všem, kteří s ní nějakým způsobem zápolí. Dětem a jejich rodičům především, protože ti jsou mou momentální inspirací. Ale ráda bych se ale dotkla i záležitostí, které se týkají dospělých studentů, o jejichž problémech vím taky dost díky svému předchozímu fungování v jazykovkách.

Jenže jak to udělat, když má člověk jen jedno tělo a 24 hodin denně? Přece se nemůžu rozkouskovat. Nemůžu být v jednu chvíli na více místech zároveň. To přece nejde. …. Nebo jo?

Odpověď kolem mě procházela několik měsíců…

Ale až před pár měsíci mi to konečně secvaklo. Zkusit to online!

Takhle bych mohla konečně vyřešit svůj problém a pomáhat všem a všude. Učit lidi angličtinu kdykoli a kdekoli – a ne jen ty, které mám v danou chvíli fyzicky před sebou! Mohla bych vést běžnou výuku ve škole a ve stejný moment pomáhat stovkám lidí ze všech koutů republiky!

Rozhodla jsem se nápad přetavit v činnost. A výsledkem jsou tyto stránky!

Plánuji sem psát články týkající se studia angličtiny, dát dohromady pár ebooků a videokurzů, to vše pod hlavičkou svého projektu, který jsem nazvala

Zkrocená angličtina – aneb anglická gramatika s lidskou tváří

Došlo mi totiž, že spousta lidí má z jazyka obavy a slovo gramatika u většiny z nich spouští alergickou reakci. Já si naopak v gramatice spokojeně „rochňám“ a myslím, že mnoho studentů by ocenilo, kdyby měli po ruce někoho, kdo by jim ty nudné učebnicové poučky probudil k životu, zkrotil je a dal jim nějaký smysl – a přitom je povzbuzoval a třeba jim i ukázal něco z praxe běžného anglického života. No a ten někdo jsem prosím pěkně já. Prosté, že? 🙂

Ne až tak docela. Celý tento projekt je totiž i pro mě velkou školou. O technologiích, trpělivosti, metodice výuky, ještě větší trpělivosti a o sobě samé. (Ehm, zmiňovala jsem už trpělivost??)

Každopádně jsem fakt ráda, že tímto projektem pro druhé můžu vzdělávat i sebe, a to hned na několika úrovních.

Držím nám všem palce. Nebo jak se říká v angličtině – prsty!

Fingers crossed!

Vaše „krotitelka angličtiny“